Když v roce 2000 americká televize CBS odvysílala první sérii reality show Survivor, málokdo tušil, že kombinace tropického ostrova, pletichaření a soutěžního boje o výhru se stane takovým hitem, že jen v USA vzniklo už 48 sérií, přičemž další dvě jsou v přípravě.
Původní nápad ale překvapivě nepochází z USA. Kořeny Survivoru sahají do Švédska, kde v roce 1997 vznikl formát Expedice Robinson, pojmenovaný podle legendárního trosečníka. Autorem je britský producent Charlie Parsons, který koncept prodal televizním gigantům jako hotovou značku. Od té doby se Survivor šířil jako lavina napříč kontinenty.
Marek Vašut na pustém ostrově
Česko se první varianty tohoto formátu dočkalo v roce 2006, kdy TV Prima uvedla reality show Trosečník. Pořadem tehdy provázel Marek Vašut a ze známých osobností se v něm objevila například modelka Hana Mašlíková. Výhra byla na tu dobu nepředstavitelných pět milionů korun. I přes zdánlivě zaručený recept na úspěch se ze soutěže stal divácký propadák, který se navíc americké předlohy příliš nedržel.
Až v roce 2017 přišel druhý pokus s pořadem Robinsonův ostrov (TV Nova). Pořad tentokrát poměrně věrně kopíroval zahraniční předlohu a slavil úspěch. Jako moderátor se představil sportovní komentátor Ondřej Novotný. Robinsonův ostrov se dočkal dvou sérií, ale před castingem na plánované pokračování byl zrušen. Tou dobou se totiž TV Nova dohodla se slovenskou Markízou, spojily síly a vytvořily show Survivor Česko & Slovensko. To znamenalo vysoký rozpočet a profesionální produkci. Tak vznikl tuzemský Survivor, jak ho známe dnes.
Tavicí kotlík emocí
Jak je ale možné, že Survivor stále funguje v USA i po tolika sériích a u nás se uchytil i přes počáteční nezdary, po kterých následovala dlouhá pauza? Půjdeme k samotným kořenům diváckého zájmu, jež leží v psychologii. Steven Reiss a James Wiltz z univerzity v Ohiu publikovali v roce 2004 obsáhlou studii nazvanou Proč lidé sledují reality TV? (Why People Watch Reality TV). Asi málokoho dnes překvapí fakt, že diváci si reality shows oblíbili především proto, že tyto pořady oslovují určité základní lidské touhy. Reiss definoval hned šestnáct takových tužeb. Ilustroval je na chování zvířat a popsal, jaké emoce v divákovi vzbuzují. Survivor jich nabízí celé spektrum, protože oba soutěžící kmeny vykazují přesné znaky stádového chování u zvířat, a pořad tak poskytuje celou paletu syrových emocí v té nejryzejší podobě. Je jasné, že to způsobuje hlavně střih, který dává v jednotlivých dílech na odiv výběr jen toho "nejlepšího", ale to není pro publikum podstatné.
Kromě toho mají mít diváci dle studie vyšší motivaci pořad sledovat i díky tomu, že působí na jejich touhu po pomstě (potěšení ze soutěžení nebo vyrovnání), po společenském kontaktu (potěšení z družnosti a přátelství) a po romantice. Naopak mají tendenci přikládat menší význam cti nebo tradiční morálce. Jednoduše řečeno - čím podlejší a zákeřnější průběh show má, tím z hlediska sledovanosti lépe. Takových momentů Survivor nabízí přehršel. Stačí si vzpomenout na jednotlivé disciplíny, kmenové rady s nečekaným koncem či aliance utvářené za zády ostatních, jež často končí obratem o sto osmdesát stupňů.
Dvojice vědců rovněž vysledovala i korelaci mezi oblíbeností reality show a touhou po vzestupu na společenském žebříčku. Ve zkratce můžeme říct, že ti sledující, kteří mají ambice a touží po společenském vzestupu (byť na něm třeba ještě zrovna nepracují), cítí převahu nad soutěžícími, přičemž díky Survivoru dokonce mohou například zažít své vlastní vítězství skrze porotu a výhru ostatních. Jde tedy o projekci vlastní touhy po úspěchu a následného uspokojení z protivníkova nezdaru. Kdo by mezi soutěžícími neměl své oblíbence a ty, které zrovna nemusí, že?
Tvoje neštěstí je moje štěstí
Od emocí se přesouváme k pudům, konkrétně k voyeurismu a škodolibosti. Lidé mají přirozenou tendenci takzvaně "nakukovat přes plot" a smát se sousedovi, když se zamotá do zahradní hadice. V roce 2010 vyšla při univerzitě v Queenslandu studie nazvaná Zprostředkované šmírování a provinilé potěšení z konzumace reality show (Mediated Voyeurism and the Guilty Pleasure of Consuming Reality Television), jejímž autorem je vědec Lemi Baruh.
Baruh ve studii vysvětluje, že právě reality show, jako je Survivor, poskytují bezpečný způsob, jak zažít napětí, trapasy i lidská selhání z bezpečí gauče v teple domova. Divák se nemusí zapojovat, ale umný střih dramatických momentů mu dává stejný pocit, jako kdyby byl přímo na místě v centru dění.
K tomu se přidává ještě silný faktor škodolibé radosti z neúspěchu. Když někdo šlápne vedle, vypadne kvůli své slepé důvěřivosti nebo se ztrapní u výzvy, diváka to potěší v duchu hesla "cizí neštěstí je moje štěstí". Tím se znovu dostáváme i k předchozí zmiňované studii, že si fanoušek vychutná nejen vzestup svých oblíbenců, ale i (a to hlavně) pád neoblíbených aktérů, který mu přivodí pocit radostného zadostiučinění.
Dohromady jsme silní
V neposlední řadě sledování Survivoru vyvolává silný pocit sounáležitosti. Je to zjednodušená simulace vztahového světa, který dobře známe, ale který můžeme sledovat z bezpečné vzdálenosti. Nemusíme riskovat, že nás někdo zradí, ale můžeme ten moment naplno prožít prostřednictvím obrazovky.
V psychologii existuje pojem social surrogacy, který by se dal přeložit asi jako "sociální náhradnictví". Jde o teorii, že lidé, kteří sledují osoby, jež považují za své přátele (byť fiktivní), se cítí méně osamělí. Může jít o postavy z filmů, seriálů, ale samozřejmě i o aktéry reality shows. Survivoru v tomto ohledu hraje do karet i fakt, že se dramaturgové snaží poskládat co nejrozmanitější paletu soutěžících, aby si tam každý našel "toho svého". Zatímco česká mutace je v tomto ohledu prozatím docela střídmá, například v americké verzi nejsou výjimkou lidé po amputaci či jedinci se silnými psychickými problémy. Začleněním někoho z těchto marginalizovaných skupin se producenti snaží najít cestu k divácké základně, jež se nachází v nějakým způsobem znevýhodněné pozici, a přičlenit ji ke zbytku. Je to vypočítavé, ale funguje to.
Levné a dosud účinné
Co je kromě přílivu diváků přínosem i pro samotné televize? Survivor je oproti jiným show vyžadujícím složitou produkci poměrně levný na výrobu. Zjednodušeně řečeno: stačí soutěžící, ostrov a zkušený tým, který v postprodukci a střižně rozehraje magii. Přestože k české mutaci nejsou čísla veřejně známa, můžeme předpokládat, že lze-li pořad vyrobit s poměrně nízkými náklady v Americe, půjde to i v Česku, ačkoliv se samozřejmě budeme pohybovat v jiných částkách.
Český Survivor diváky stále baví, i když čtvrtá série je na tom s diváckými čísly nejhůře ze všech. První sérii v roce 2022 si v premiéře pustilo v Česku 650 tisíc diváků (a dalších 230 tisíc na Slovensku), letos premiérový díl sledovalo jen 222 tisíc. To sice není mnoho, ale je třeba vzít v potaz i fakt, že každý z dílů měl premiéru s denním předstihem na streamovací službě Voyo a později Oneplay, přičemž tato zatím neznámá čísla by mohla celkovou sledovanost o něco navýšit. Uvidíme, zda si Nova přichystá i pátý výlet do tropického ráje.
