John Wick z roku 2014 překvapivě započal úspěšnou akční sérii. S nádechem tradice krvavých hongkongských filmů 80. a 90. let, kdy se akční sekvence nesou v takřka operním stylu a jsou maximálně estetizované, vynikal přehlednou inscenací a skvělou choreografií s úsporným střihem. Dominoval sekvencemi, v nichž zabiják prahnoucí po pomstě kvůli vraždě svého psa stanul proti nepřeberné hordě nepřátel.
Každá ze čtyř kapitol, přičemž pátá je na cestě, se sošně mramorovým Keanu Reevesem v ústřední roli dokázala přicházet s chytrými variacemi a nápady. Čirou akční zábavu, kdy se násilí, přestřelky a souboje stávají určujícími prvky, režijně vedl Chad Stahelski s původně kaskadérskou průpravou. Na vývoji spin-offu ze stejného fikčního světa se pracovalo již od roku 2017, scénář napsal jeden ze spoluscenáristů posledních dvou částí Johna Wicka Shay Hatten.
Balerína si tak s obdobným tvůrčím týmem v posledních letech procházela náročnou produkcí a přetáčkami. Chaotickou realizaci režíroval stylově odlišný Len Wiseman, který těží především z rychlých střihů a opírá se o digitální efekty. Stahelski dohlížel v roli producenta, v závěrečných fázích a četných dotáčkách figuroval jako pomyslný supervizor, aby série ze své vysoké laťky akčních sekvencí ztratila co nejméně.
Baletní pomsta
Dějově se film nachází mezi třetí a čtvrtou částí Johna Wicka. Otevírá se před námi známý svět zločineckých a zabijáckých organizací, snímek slouží jako origin story Evy Macarro, kterou ztvárnila Ana de Armas. Ta jakožto dcera nájemného zabijáka přijde o rodiče. Vzápětí si ji však pod křídla vezme nekompromisní klan Ruska Roma (odvíjející svou identitu od slovanské mytologie), Eva podstupuje výcvik pro zabijáky a zároveň je cepována tvrdou baletní průpravou. Od malička je vedena k tomu, aby chladnokrevně sledovala svůj cíl. Když však už jako etablovaná vražedkyně přijde na stopu organizace, jež stojí za vraždou jejího otce, bez ohledu na kodex se vydává na cestu pomsty. Balerína více než John Wick klade akcent na melodramatickou rovinu a vyzdvihuje akčně-thrillerové rysy. Expozice se odvíjí od odhalování praktik organizace a výcviku, přesto fikční svět rozvíjí jen minimálně.
Drží se relativně otřepané formule, která svým paradoxně rozvleklým tempem nepřináší nové informace, nesnaží se o emocionální zásah či prohloubení archetypální protagonistky a svou povahou akční sekvence spíše brzdí, než aby s nimi provázaně komunikovala. Okysličení tak skutečně přichází až ve chvílích explozivní akce.
První akční sekvence, v níž Eva přijde o svého otce, hodně spoléhá na dezorientující střihovou skladbu a práci s temnotou. Kamera si však stále zachovává přehledný odstup. Wiseman častěji stříhá a akční sekvence záblesky geniality pouze připomínají. Přesto se ale dočkáme strhujících bojů v kuchyni, loveckém obchodě či ledovém tanečním klubu. Zatímco původní série fetišizovala střelné zbraně, Balerína zaostřuje na bojové umění, v jehož rámci si Eva vypomáhá různorodými předměty ze svého okolí. O to více zamrzí nedostatek stylistické invence a fakt, že choreografické performance nejsou konzistentní. Explozivní násilí je ale stále dostatečným kořením.
Bojuj jako žena
Eva si ve světě robustních mužů musí vyvinout svůj vlastní styl. Jak říká její mentorka - bojuj jako žena. Své protivníky tak kosí především díky důvtipu a vynalézavosti, zdánlivé slabiny přetváří na přednosti. Vyniká improvizací i vytrvalostí. Snímek se jednou nohou opírá o tradici akčních filmů s ženskými hrdinkami, jež proti mužům bojovaly právě unikátním stylem, bez sexistického balastu. Dává tak vzpomenout například na Brutální Nikitu, ústřední narativ pak dýchne inspirací Leonem.
Balerína stojí rozkročená mezi určitými svébytnými tendencemi a již načrtnutými pravidly "wickovského" světa. Opírá se o výpravnost (kromě pražských scenérií, kde dominuje okolí Nové scény), demonstruje i atmosféricky příznačné prostředí zasněžených vesnic a uzavřené subkultury protivnického klanu, který ovládá vlastní městečko. Tvůrci zvládli vyvážit akční střety v uzavřených i otevřených prostorech, postup jednotlivými lokacemi připomene videoherní strukturu.
Každé území disponuje jinak bojujícími nepřáteli i zbraněmi, na konci každého území čeká jiný "final boss". Eva jako by v každé z pomyslných úrovní začínala znovu. Musí se adaptovat na nové okolnosti a přehodnocovat nabrané zkušenosti.
Balerína tak na jednu stranu předkládá podnětné motivy, na stranu druhou je příliš zatěžkaná nekonzistentním vedením. Film si není jistý vlastní identitou, a pokud se tvůrci rozhodnou pro pokračování, bylo by paradoxně lepší, kdyby se neohlíželi na odkaz Johna Wicka a započali více svébytnou sérii.
Je však otázkou, zda v protagonistce, jež ztělesňuje jakýsi odvar dávno známého, dřímá stejný potenciál. A především nad takovým pokračováním visí nevyhnutelné srovnávání s Johnem Wickem. Nutno ale dodat, že jakožto pomyslná "jednohubka" film obstojí. Ohnivé přestřelky s plamenometem a mlácení kuchyňským nádobím ryze baví.
Film
Balerína
Režie: Len Wiseman
Vertical Entertainment, česká premiéra 5. června
